Domov je domov

Každý člověk je v našich končinách někde doma. Svůj první domov obvykle získá tak, že si ho rodiče někam vezmou, vyhradí mu tam určitý prostor k životu a tím právě takový domov vznikne. A člověk pak na takovém místě vyrůstá, zvyká si, zapouští kořeny a upravuje si to místo v rámci možností k obrazu svému. A v ideálním případě to dospěje do stádia, kdy se takový člověk cítí doma jako doma.

Ale nic netrvá obvykle věčně. A tak se člověk postupně začíná tomuto svému domovu přece jenom vzdalovat. Jistě, i nadále může toto místo zůstat jeho domovem, ale přijde den, kdy se takový člověk postupně stává místním i někde jinde. Opouští své rodné hnízdo, nalézá nový byt nebo dům, případně aspoň nějaký pokoj, a tam začíná svůj samostatný život. A i toto místo se posléze stává jeho domovem. Stejně jak podobná místa, jichž někdy dokážeme my lidé za svého života vystřídat dost a dost.

Počet našich domovů je tedy různý. Někdo má třeba dokonce i jen ten jeden jediný, rodný dům, zatímco jiný je doma každou chvíli někde jinde.  Ale dá se říci, že čím déle je člověk na jednom místě a čím více mu toto vyhovuje, tím více je toto jeho domovem. Na rozdíl od míst, kde se třeba ani neohřejeme a putujeme dál.

A domovem nemusí být jenom rodný kraj, domov můžeme mít klidně i v daleké cizině. Kde se to stává ale obvykle jenom naším druhým domovem. Místem, kde se sice cítíme dobře, ale přece jenom tam až tak úplně nepatříme. A tak máme domov třeba i na druhém konci světa. Ale daleko spíše je naším domovem Evropa.

A ať už máme domov kdekoliv, neměli bychom si ho jenom užívat. Měli bychom ho i zvelebovat, i chránit před těmi, kdo nás ho o něj chtějí připravit. Protože každý potřebuje místo, kde je doma. Kam se může kdykoliv vrátit, když ho to jinde omrzí nebo když ho jinde nechtějí.

A tak vám přeji, abyste našli dokonalý domov. Kde vám bude vždycky dobře a kde prožijete spokojený život.