Rtuťová výbojka a její výhody

Světelný zdroj je záření, které lze pozorovat lidským zrakem coby viditelné světlo. Světelné zdroje se rozdělují na přírodní a umělé, tj. vytvořené člověkem.

Mezi přírodní zdroje náleží kosmická tělesa, sekundární zdroje, chemické reakce, primární zdroje, elektrické výboje.

Nejznámější a nejrozšířenější jsou samozřejmě umělé zdroje, které se člení na základě dalších aspektů. Jedním z nich je podstata vzniku světla. Kdy tak lze rozeznat zdroje na základě teplotního záření, jako je například žárovka, záživka i rtuťová výbojka. Mezi základní kritéria, která se sledují u umělého světelného zdroje jsou životnost, hodnota světelného toku a jeho spektrální složení, svítivost a její prostorové rozložení, teplota, jas a index podání barev. U těch zdrojů, kde činnost závisí na elektrické energii, je důležitým kritériem také příkon a napětí.

Umělé světelné zdroje

Žárovky náleží mezi umělé zdroje. Skládají se ze skleněné banky naplněné vakuem či inertním plynem a rozžhaveného wolframového vlákna, které se nachází uprostřed baňky. Jedná se o druh svítidla mající uplatnění zejména v osvětlovací a laboratorní přístrojové technice. Nevýhodou je nižší účinnost přeměny elektrické energie na světlo, neboť většina se přemění na teplo. Z toho důvodu je adekvátní volbou moderní LED osvětlení.

Mezi luminiscenční zdroje náleží také rtuťová výbojka, která sestává z křemenné trubice naplněné plynem či parami kovů a elektrodami na obou koncích. Zde vzniká světlo ve rtuťovém výboji při tlaku převyšujícím hodnotu 100 kPa. Speciálním druhem těchto výbojek jsou směsové výbojky. V baňce výbojky se nachází wolframové vlákno, které je sériově spojeno s hořákem. Mezi výhody náleží nízká pořizovací cena. Směsové výbojky nepotřebují tlumivku, lze jimi bez změny zapojení nahradit efektivně žárovku.

Zářivky jsou druhem nízkotlakové výbojky, kterou tvoří vlastní zářivkové těleso. Zpravidla se jedná o skleněný válec s baryovými elektrodami.